O horských chatách

Zastavení 3 

Přirozenou hranicí mezi Slovenskem a Českem jsou hlavní hřebenovky pohoří Javorníků a Beskyd. V tomto území má turistika dlouhou tradici a právě zde byl postaven nebývalý počet horských chat. Dodnes se mnohé z nich zachovaly v původní podobě, několik jich bylo přestavěno a zmodernizováno. Některé vyhořely nebo byly vypáleny během druhé světové války, většina z nich však byla znovu obnovena. Jejich původní krásu dnes připomínají staré pohlednice a fotografie těchto chat, často zavěšené na stěnách jejich restaurací nebo vlepené do kronik dnešních objektů. Po více než téměř sto let bylo samozřejmostí, že tyto chaty poskytovaly pevné body výletů – byly a jsou místem odpočinku, občerstvení i přenocování. Zároveň nabízejí ochranu před deštěm a větrem. Dá se na nich zažít romantický východ i západ slunce…

Horská chata Skalíkova louka pod Pustevnami 

Podobně trudný osud jako Libušín, ale s nešťastným koncem, zažívá hotel Skalíkova louka (též lúka, resp. Skalička). O vybudování komplexu budov a sportovních zařízení se zasloužil Jaroslav Krejčí, toho času poskytovatel pohostinství na Pustevnách. V roce 1927 vykoupil prostor od vícera majitelů a s myšlenkou budoucího sanatoria začal stavět — bazén (1928), první část hotelu s výčepem, jídelnou a několika pokoji (1930), tenisový kurt (1933) a druhou část hotelu (1941). Vedle ambiciózního projektu v náročném terénu se odvážný vlastník nemovitosti rozhodl zachovat původní menší chalupy, případně připojit další, pro hosty hledající klid (např. slavné osobnosti jako herec Václav Voska) a na stráň dokonce přistavět skleník a zahradu.

Po smrti Jaroslava Krejčího a znárodnění v padesátých letech se hotel Skalíkova louka ještě slušně držel díky správcovství jeho dcery Jiřiny (do 1962). Poté však objekt upadal, po revoluci se dostal do rukou soukromníků, kteří jej dovedli k současnému žalostnému stavu. Provoz byl ukončen k roku 2014 z důvodu rekonstrukce a od té doby Skalička chátrá.

Skalíkova louka – nová kapitola 

Pojem, který svým významem překračuje hranice našeho regionu. Vždyť na Skalíkovu louku se od jejího otevření v roce 1930 kromě zástupů horalů sjížděla i společenská smetánka. Lákal nejen nevšední výhled do krajiny, ale také množství sportovních aktivit, a to včetně plavání v nejvýše položeném bazénu v Beskydech.

Bohužel se v posledních letech technický stav této známé horské boudy výrazně horšil – celý objekt vlivem drsného horského klimatu chátral, stával se častým cílem vandalů a značně se na něm podepsaly i dříve započaté stavební úpravy, jejichž nedokončení degradaci jen urychlilo. Dřevěná konstrukce byla již příliš napadená, což vylučovalo reálné možnosti její opravy či částečné obměny. Takto havarijní stav byl potvrzen při provedené statické kontrole. I přes pochopitelnou lítost všech, kteří Skaličku znali či ji někdy navštívili, bylo přistoupeno k její demolici.

A tak by příběh Skalíkovy louky mohl skončit. S tím se ovšem nechtěli smířit její noví vlastníci, Ondřej Hájek a Filip Hejl, kteří nyní pracují na projektu nové horské boudy. Na stejném místě však nevznikne žádná soukromá rezidence, ale nové turistické místo s nejrůznějšími službami. Cílem projektu je navázat na tradici Skalíkovy louky a beskydské horské turistiky, zároveň v moderní podobě nabídnout kvalitní rekreační služby. V projektu je kladen důraz na místní prostředí i architektonický styl typický pro tuto lokalitu, po celou dobu probíhají konzultace ve spolupráci se všemi příslušnými autoritami včetně obce. Ačkoliv půjde o novostavbu, stavba by se měla stát přirozenou součástí svého okolí. Bude tím psát novou kapitolu tohoto skoro stoletého příběhu. O dalším vývoji vás budeme informovat.

Další horské chaty na česko-slovenském hřebeni

Prvé turistické chaty a útulne vznikli na moravských Pustevnách, boli dielom architekta Dušana Samuela Jurkoviča. Duch týchto stavieb sa preniesol aj do prvej podoby chaty na hrebeni Javorníkov - na Kohútke. Tú si dal postaviť slávny vsetínsky rodák, akademický maliar František Hlavica začiatkom 30. rokov minulého storočia. Projektoval ju Dušan Jurkovič, malebná chalúpka bola postavená, ale chata čoskoro vyhorela. Bola však obnovená a viacerými prestavbami dostala dnešnú podobu moderného horského hotela.

Ďalšia malebnú rozprávkovú chatičku postavil priamo na česko-slovenskej hranici odbor KČST Moravská Ostrava v roku 1924 na Bezkyde. Meno dostala po vtedajšom prezidentovi Masarykovi. Táto krásavica mala na vrchole šindľovej strechy malú vyhliadkovú vežičku. Objekt však v roku 1952 vyhorel. Na jeho mieste zostali iba pozostatky základov. V roku 2014 na nich miestni osadili drevenú plastiku orlice, ako symbol československého priateľstva. Kúsok od tohto miesta postavili v 70. rokoch minulého storočia novú chatu, ktorá tu zmodernizovaná stojí dodnes.

Dnes týmto čarokrásnym hrebeňom Javorníkov a Beskýd vedie viac ako 50 km dlhá a bezkonkurenčne najkrajšia česko-slovenská MTB cykloturistická trasa, sprevádzaná krásnymi výhľadmi. Dala by sa nazvať aj putovaním po horských chatách. Veď ich tu je minimálne 10!Putovanie začína na už spomenutej Kohútke, pod ňou prejdeme okolo chaty Javorka a o chvíľu vystúpame k horskej chate Portáš. Tá bola postavená v roku 1933 a hneď mala na tú dobu dve rarity: ústredné kúrenie poháňané parou a elektrické osvetlenie, ktoré zabezpečovali agregáty.

Cyklotrasa pokračuje cez Malý Javorník, prechádza vrcholom Stratenca s malou rozhľadňou a schádza popod veľký Javorník do rekreačného strediska Kasárne, kde je Horský hotel Fran. Trasa ďalej vedie do sedla Bumbálka, kde je zasa rovnomenný horský hotel. Ten bol pôvodne postavaný ako turistická drevená chata v roku 1941. Pokračujeme ďalej a o chvíľočku sme pri už spomínanej Masarykovej chate. Po hrebeni Beskýd čoskoro prejdeme ponad chatu Sněžná, až zakotvíme pri turistickej chate Kmínek. Na jej mieste stáli prvé turistické objekty už v roku 1918, ubytovacia časť bola dostavaná v roku 1948.