O česko-slovenských horách
Zastavení 1
Jedním z pohoří, které sdílí Češi i Slováci společně, jsou i Beskydy. I přes fakt, že po hřebeni Beskyd prochází hranice dvou států, z kulturního a historického hlediska jsou si české svahy Beskyd s těmi slovenskými blízké tak, že se mohou zdát totožné. Jedním z ikonických míst Beskyd je sedlo Pustevny, jejichž ráz spoluutváří tradiční stavby s charakteristickým rukopisem slavného slovenského architekta. Kterého asi? Dozvíte se dále...
Maměnka
Hotel Maměnka byl postaven v letech 1897 – 1899 jako lidová útulna s patnácti pokoji a společnou noclehárnou. Objekt, který nese nezaměnitelný rukopis Dušana Jurkoviče, byl podobně jako Jídelna Libušín, zdevastován druhou světovou válkou. A po jejím skončení dokonce hrozila této výjimečné dřevostavbě demolice, neboť vlastník, Pohorská jednota Radhošť neměla dostatek prostředků na její opravu. Na Pustevny v roce 1948 přijel i tehdy 79letý Dušan Samo Jurkovič, aby se osobně zasadil o její zachování. Když byla Pohorská jednota Radhošť počátkem 50. let minulého století nuceně rozpuštěna, ujal se oprav nový majitel – Valašské hotely a restaurace. V polovině 80. let byl nucen Maměnku uzavřít a znovu jí hrozil zánik. Náročná rekonstrukce se uskutečnila až po vyhlášení Pusteven, a tedy i Maměnky, Národní kulturní památkou. Do své péče je kvůli tomu v roce 1995 převzalo Valašské muzeum v přírodě. 
Od roku 2003 poskytuje zdejších 11 hotelových pokojů možnost příjemného ubytování. Maměnka si zachovala svůj šarm a současně se přizpůsobila nárokům dnešní doby, takže i vám může nabídnout tříhvězdičkový standard.
Jídelna Libušín s kapacitou 200 hostů byla vystavěna v letech 1897-1899 a pojmenovaná k poctě české kněžny Libuše.
Kvůli omezeným pozemkovým možnostem Pohorské jednoty Radhošť musel architekt D.S. Jurkovič umístit jídelnu mezi Pustevňu a vznikající Maměnku. Pro tvar Libušína volil z urbanistického hlediska úsporný půdorys tvaru kříže jako u valašských dřevěných kostelů. Architekt Jurkovič se rozhodl propojit hlavní objekt tzv. krčkem s Pustevňou. Samotná Pustevňa pak dostala honosnější štít s jiným zdobným prvkem a byly na ni provedeny další úpravy. Stejné zůstalo roubení a dveře. A v roce 1924 byla na Libušíně realizována poslední dostavba – tzv. Parmova přístavba pojmenovaná podle stavitele Aleše Parmy a v horní části Libušína byl postaven byt. A v zadním traktu pak byla v roce 1925 postavena kuchyně.
Druhá světová válka přinesla zpustošení pustevenských objektů a Pohorská jednota Radhošť neměla v poválečné době dostatek prostředků na jejich opravu. Navíc v roce 1950 byly stavby znárodněny a Libušín a Maměnka se dostaly do vlastnictví organizace Valašské hotely a restaurace… V roce 1960 na objektech proběhla první velká rekonstrukce, jejímž výstupem bylo především zjednodušení barev do podoby, kterou už mnozí návštěvníci znali, a znají ze svých předchozích návštěv Pusteven. Po Sametové revoluci (v roce 1995) se Libušín (i Maměnka) staly vlastnictvím státu s právem hospodaření pro Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Objekty ale byly v dezolátním stavu. A muzeum přišlo s myšlenkou zásadní rekonstrukce pustevenských útulen. Pro jejich záchranu byly všechny objekty prohlášeny za Národní kulturní památku.
Valašské muzeum začalo v roce 1996 s rekonstrukcí Libušína, jehož slavnostní znovuotevření proběhlo na konci roku 1999.
Poté, co Libušín v roce 2014 zničil požár, byl znovu vybudován metodou vědecké rekonstrukce. Řemeslníci a muzejní odborníci se snažili navrátit Libušínu původní podobu a použili stejné materiály a ruční řemeslné postupy jako jejich předchůdci před více než sto lety. Libušín je dnes naší největší dřevěnou stavbou znovu postavenou tímto způsobem.
Libušín vám nabízí nejenom možnost občerstvení, ale i výhled z věže, v níž se pořádají tematické výstavy.
Dušan Samo Jurkovič byl architekt folklorista. Vycházel z domácí lidové architektury, zejména slovenské a valašské. Maměnka a Libušín jsou jeho nejvýznamnější stavby. Jurkovičovo návrší na Pustevnách – Libušín, Maměnka, roubená zvonička a dříve i kuželna.
Zdroje: Národní muzeum v přírodě
Stavba naučné stezky byla finančně podpořena Evropskou unií v rámci programu Interreg. Název projektu: „Na bicykli po spoločnom slovensko-českom pohraničí“.
