O ovcích na kopcích

Zastavení 5 

Krásné výhledy z radhošťského hřebene si užíváme jen díky Valachům a jejich ovečkám, které zabránily růstu lesu. Dříve se bačové se svými stády pohybovali po všech Beskydských svazích a hřebenech, a jelikož život v horských podmínkách je náročný jak pro lidi tak pro dobytek, Valaši si vyšlechtili odolné plemeno ovcí valašky. Poslední valašky na posledních beskydských pastvinách můžeme potkat už jen zřídka. 

Zásadní způsob obživy na Prostřední Bečvě spočíval v pastevectví, které také formovalo ráz krajiny a dělení zdejší půdy. Oproti běžné představě se ale nejednalo jen o pastvu ovcí, ale i koz a později krav. Aby se zabránilo volné pastvě zvířat po kopcích, začaly se definovat řídce porostlé horské pastviny (kácet se tam bez povolení nemohlo), zde nazývané javořiny. Část javořin si ponechala vrchnost, zbytek pronajímala poddaným. Po získání (většinou odkupu) javořiny měl vlastník povinnost odvádět roční činži, poplatek paseného kusu (tzv. suchá daň) a po sezóně každou desátou ovci, případně ji vyplatit (tzv. valašská daň). Vrcholu pastevectví na Rožnovsku se dosáhlo v osmdesátých letech 18. století. Pokud neměli hospodáři (tzv. mišaníci) vlastní javořinu, mohli vyhnat dobytek na sdílenou salaš. Javořiny přirozeně ztrácely svůj význam odlišným směřováním pastevectví v 19. století (zaměření na skot) a těžbě dřeva, po právní stránce zanikly po roce 1848. Na vykácených plochách javořin se usazovali pasekáři, kteří půdu využívali jako pole a louky.

Pastevectví – dopad na krajinu. Během pěti století salašnictví na Rožnovsku se velké plochy proměnily od lesa k bezlesí a zase zpět k lesu. Chovalo se hrubovlnné plemeno ovcí – valašky. Zprvu se pásly ovce s kozami = valašský dobytek, ale později se objevují i krávy.
Salaše – měly okolo 200-300 zvířat, které obhospodařovalo cca 5 lidí. Dlouhodobě zahrnovaly velké rozlohy, které by našim současným měřítkům pro pastviny odpovídaly jen stěží. Pro velkou část plochy byla charakteristická přítomnost vzrostlých stromů. Na počátku salašnického hospodaření začínala pastva vždy jako pastva lesní. Dnes už jen stěží představitelná pestrost pastvin byla vytvořena díky mnohokrát podrobně popsaným historickým souvislostem vývoje způsobu chovu dobytka: od počáteční téměř volné pastvy na velkých , prakticky neohraničených plochách, kde bylo možné aktivně kácet (klučit), přes přesně vymezená, ale stále ještě rozsáhlá území, kde už odstraňování dřevin bylo omezeno jen na některé druhy a později zakázáno zcela, až po výrazně zmenšené a přesně vyhrazené plochy bezlesí s úplným, ale dlouhodobě nerespektovaným zákazem pastvy mimo ně. Právě to umožnilo vznik až neuvěřitelně široké škály biotopů na horských pastvinách Beskyd a Valašska (Stopy lidského umu)

Hřeben Radhoště nebýval dříve zalesněný, jak je tomu dnes, ale převážně travnatý. Socha Radegasta od Albína Poláška byla instalována společně se sousoším Cyrila a Metoděje na Radhošti 5. července 1931. V té době na sebe obě sochy „viděly“.