O partyzánech a smrkovém lese

Zastavení 7

Doposud byla řeč o malebných romantických pastvinách na hřebenech Beskyd, po nichž se proháněl bača se svými ovečkami. Tuto pohádkovou scenérii však vystřídalo dramatické dění za 2. světové války, kdy byly místní smrkové lesy svědky krveprolití a vražd. Po úbočí českých a slovenských Beskyd se proháněli partizáni, v jejichž patách se drželi nacisti ve snaze překazit partizánům odboj. Smutné útlé smrky v temném lese by mohly vyprávět...

Obec Prostřední Bečva byla druhou světovou válkou značně poznamenaná. Místní obyvatelstvo se hojně přidávalo k odbojovým akcím a pomáhalo partyzánům, což se projevilo zostřeným dohledem německé pořádkové a branné moci. K nejvýznamnějším odbojářům patřili František Haša (učitel v Kněhyních, později převaděč a partyzán, zastřelil se po marném boji v Cípkové), Robert Malina (řídící učitel ve škole U mostu, zatčen za činnost v Obraně národa, přežil po osvobození Brna, kde byl vězněn) či František Bil (převaděč partyzánů) a další, jejichž jména nezůstanou zapomenuta díky památníkům a pamětním deskám v obci.

Pro vývoj odbojového hnutí byla zásadní porážka Slovenského národního povstání (29. srpna — 28. října 1944), protože řada jeho účastníků utekla přes kopce do radhošťských Beskyd, kde vznikla I. partyzánská brigáda Jana Žižky z Trocnova, v jejímž čele stáli poručík Ján Ušiak a později major Dajan Murzin, a později II. partyzánská brigáda Milana Rastislava Štefánika pod vedením majora Pyotra Popova.

Vysoká protinacistická aktivita (poskytování jídla a ošacení partyzánům, napojení na vsetínskou Zbrojovku, lékařské ošetření) vzbudila německý zájem, což vedlo k největší protipartyzánské operaci v protektorátních dějinách. V rámci akce Tetřev (16.—22. listopadu 1944) bylo nasazeno přes 13 000 německých vojáků, kteří v součinnosti s protektorátní pořádkovou službou obklíčili oblast mezi Horní Bečvou, Bílou, Čeladnou, Frenštátem p. R. a Rožnovem p. R., aby následně v rojnici deset metrů od sebe prohledávali místní lesy. Tato operace nebyla příliš úspěšná, většina partyzánů unikla, ale stala se osudnou pro několik obyvatel Prostřední Bečvy. Jmenujme jen některé, kteří se aktivně zapojili do odboje a které za jejich činnost často stihl trudný osud. Bratři Jan Bil (popraven v plynové komoře v Rakousku) a František Bil (popraven v Brně), Jan Bil (propuštěn), Vladimír Kubáň (zastřelen gestapem), Arnošt Landovský, Michal Bernátek (shodou šťastných náhod přežil), Josef Kubáň, Božena Kubáňová a Ludmila Šimurdová byli zrazeni konfidentem Dvořákem, zajati gestapem a vyslýcháni. Odborný učitel Ludvík Buš, převaděč přes hranice, byl zatčen a popraven. Jindřich Frňka byl zastřelen při akci Tetřev. Josefu Fárkovi byla vypálena usedlost nad Zavadilkou. Skupina odbojářů Františka Haši se skrývala v Cípkové a marně bojovala s vojáky prohledávající lesy — Čeněk Divín (zajat a popraven gilotinou v Praze), Alžběta Divínová (nepovšimnuta díky zasypání sněhem přežila) a Bedřich Kubiš (zajat a popraven gilotinou v Praze) bojovali s přesilou, ale byli poraženi. Obchodník Oldřich Šimurda z Kněhyň byl pro výstrahu oběšen před svým domem. Odplata za protiněmecký odboj ovšem postihla řadu dalších obyvatel, kteří si nesli následky po celý život

Druhý větší střet v rámci protipartyzánské operace Tetřev vypukl 20. listopadu 1944, když byl odhalen dočasný úkryt v lese Cípková u Prostřední Bečvy. Šlo o čtyřčlennou skupinu spolupracovníků partyzánů – uprchlíků, kterou vyhnala 5. listopadu 1944 z Prostřední a Horní Bečvy protipartyzánská akce následující po rozbití velitelství partyzánské jednotky Jana Žižky. Došlo ke krátké nerovné přestřelce. Nebylo úniku. Během kapitulace skupiny se zastřelil učitel František Háša, jeden ze dvou převaděčů, kteří byli zodpovědní za úspěšný přechod partyzánské skupiny Jana Žižky ze Slovenska na Moravu v září 1944. Dva další obyvatelé úkrytu, Čeněk Divín a jeho švagr Bedřich Kubiš, byli zajati, vězněni, v lednu 1945 odsouzeni v Brně k trestu smrti a 13. března 1945 popraveni v pražské pankrácké sekyrárně. Alžbětě Divínové, manželce zajatého Čeňka Divína, se podařilo ukrýt v závěji a zatčení uniknout. Válku přežila a mohla se vrátit ke svým dvěma dětem. V roce 1963 byl v místě tragédie, nyní Hášově háji, odhalen prostý pomník z kamenných kvádrů s nápisovou deskou. Aktu se zúčastnil také druhý velitel 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky pplk. D. B. Murzin.

V chalupě č. p. 133 na Skálí (https://mapy.com/s/guladetuhu), okolo které vede naučný chodník se narodil Čeněk Divín a později zde měl svou truhlářskou (stolařskou) dílnu a bydlel zde se svou manželkou Alžbětou Divínovou.

Nejen vraždy partizánů ale i pálení osad...

Osada Greguše patrí k najstarším makovským osadám. Gregušovci sú veľmi starý a rozšírený rod, ich potomkovia v okolí žijú dodnes. Kedysi patrila osada pod Bytčianske panstvo a obec Petrovice a bola tu strážna služba. Tradovalo sa, že ak zazvonil zvon v Bytči, počuli ho až sem a opačne zvon z Gregušov počuli minimálne v Petroviciach a niekedy aj v Bytči. Osada je jedinou makovskou osadou ležiacou smerom na Považie, z ktorého do nej fúkal teplý vietor. V Makove sa nikdy neurodili zemiaky a ani obilie, u Gregušov, ktoré ležia v nadmorskej výške 820 metrov, sa urodilo každý rok. Miestni gazdovia pestovali jačmeň, raž, žito, ovos aj na semená a chodili ich predávať. Ovos zasievali v marci a hoci naň potom napadol sneh, nevadilo mu to. Inak by vraj nedozrel. Do druhej svetovej vojny žilo v osade v 13 dvojdomoch 50 – 100 ľudí, ktorí robili na roliach, lesoch a niektorí sa odišli za prácou do sveta, mnohí až do Ameriky.

V septembri 1944 stihol makovskú osadu Greguše smutný osud. Keďže sa tu od roku 1941 až do konca druhej svetovej vojny ukrývali okrem partizánov aj ruskí vojaci, ktorí utiekli z koncentračných táborov Nemci ju celú vypálili. Akoby zázrakom neporušená zostala stáť iba drevená zvonica z roku 1850. Keďže cez prvú svetovú vojnu sa obyvatelia dozvedeli, že sa budú rekvírovať zvony, tak z nej zložili zvon a na tri mesiace ho zakopali do kopy hnoja. Všade po okolí zobrali zvony. Ale ten gregušovský sa zachránil. Táto zvonica doslúžila v roku 1997, kedy miestni postavili novú.

Momentálne je v osade 16 domov – chát, pretože tu dnes nežije ani jeden domorodec s trvalým pobytom.

Zdroj: Válečné hroby a pietní místa