O vodě v horách

Zastavení 10

Voda - tak významná pro lidský život, buď  ho dává a nebo ho bere. Lidské pokolení je s vodou spjato odjakživa, avšak jinak s ní pracuje obyvatelstvo údolí a nížin a jinak ji využívají obyvatelé hor. Pro lidi z Beskyd byla voda nezbytná pro obživu, avšak nespoutané horské toky s rychlým proudem a dravou vodou často živobytí také braly. Bylo uměním tehdejších obyvatel využívat říčky ve svůj prospěch a zároveň jim neubližovat a nepoutat je do betonových pout, tak jak to děláme dnes.

Divoké horské bystřiny

Již od neolitické revoluce osidlovali pravěcí zemědělci krajinu podél vodních toků. Nejprve docházelo k dobývání území těch nejvýznamnějších veletoků. V široké nivě vodních toků byla ta nejůrodnější půda, a tak zde lidé přicházeli k obživě jednodušeji. Díky tomu se zde rozvíjely nejvyspělejší civilizace světa. Je to přirozené chování lidí jako druhu, jelikož vodní toky hrají důležitou roli v migraci rostlinných i živočišných druhů krajinou a slouží jako migrační koridory, šíří se jimi ledacos.

Pokud se zaměříme na valašsko, osidlováno bylo po malých kouscích pomalým tempem nejprve podél řeky Bečvy a následně pomaličku podél Rožnovské a Vsetínské Bečvy. Právě způsob osidlování krajiny můžeme pozorovat i dnes, pokud si prohlédneme mapu například Prostřední Bečvy, budeme pozorovat liniový tvar souvislé zástavby, která se táhne podél Rožnovské Bečvy, ale kopíruje také říčku Kněhyňku či Bacovský potok.

V horských podmínkách podél bystřiny Kněhyňky či Bacovského potoka nelze brát zemědělství jako hlavní zdroj obživy, jelikož niva těchto říček a tedy úrodná půda je velmi úzká a omezená. Lidé v těchto místech využívali rychlost a sílu dravé řeky. Nacházeli se zde stavení s mlýny, většinou obilnými, tedy první pokročilejší zařízení budována při zakládání vesnic. Společne s mlýny lidé budovali také pily nedaleko nich, jelikož se mlýny využívali také na pohon pil. Zařízení pily mělo jen jeden list, jelikož horské toky často nebyly tak vydatné, a nazávalo se tak jednošky. Na valašsku měla samozřejmě svou obdobu a používala se zde tedy tzv. valašská jednoška, tedy valašská pila s jedním rámem a plechem. Společně s pilami byly také u mlýnů budovány valchy na zplsťování řídkého textilu zhotoveného z ovčí vlny, takzvaného sukna, což je pevná odolná tkanina.

Jelikož významná část obyvatel pracovala v lese a těžila dřevo, vodní toky byly využívány k důležité manipulaci a dopravě dříví. V té době nebyly k dispozici velké težařské stroje a odvozní vozy a nejvýhodnějším transportem bylo tedy pouštět klády po proudu horské bystřiny. Takzvané splávky dřeva byly tedy v horách časté a plavilo se po nich buď polenové palivové dřevo nebo dlouhé kmeny svázané do vorů, tzv. plťů. Plavilo se zejména na jaře, jelikož se bystřiny rozproudily a naplnily vodou odtékající z vrcholů kopců. Dřevaři házeli polena do zpěněné vody a z břehu polena ostatní hlídali po trase, přičemž pokud došlo k zapříčení kmene neprodleně jej uvolnili. Na konci se polena chytala do mříží. Bohužel tento způsob narušoval břehy bystřin a tedy i stabilitu svahů nad říčkami, což mohlo ohrožovat přilehlé stavení, proto bylo později od tohoto způsobu transportu opuštěno. 

Horské bystřiny jsou charakteristické výrazným rozkolísáním průtoků, tedy zatímco je na jaře vysoká hladina vody v korytě, v létě se tento stav změní a v toku teče minimum. Pokud bylo potřeba plavit dříví i v létě, lidé uměle zvyšovali průtok v říčce. Zvýšení průtoku dosáhli díky tzv. klauzům, tedy malým vodním nádržím protékaným říčkou. Tyto nádržky akumulovaly potřebné množství vody, a jakmile přišel čas plavení, hrázný pustil dostatečné množství vody z nádrže a tím zvýšil průtok, voda tak těžké kmeny splavila až ke skládce dříví. Dnes je mnoho z těchto nádrží nefunkční, avšak čím dál častěji se dnes přistupuje k obnově jejich funkčnosti v rámci integrované protipovodňové ochrany v povodí. Čím více malých akumulačních prvků na horních tocích a přítocích, tím méně je potřeba budovat masivní přehradní nádrže v údolí. V Beskydech je nespočet zapomenutých klauzů, opět se tedy dají plánovat výlety po jejich stopách, přičemž doporučujeme návštěvu Maxova klauzu na říčce Smradlavě v obci Bílá. 

Vodní toky spadaly (stejně jako půda) do svrchovaných práv feudála a budování mlýna, pily či splávky bylo závislé na jeho souhlasu.

Prameny a studánky

Dříve byly v horách zdrojem pitné vody nejen lidmi hloubené studny ale především studánky. Menší pramínky upravené lidmi do studánek poskytovali pitnou vodu chalupám stojících příkrých svazích beskydských kopců. Studánky jsou tedy v krajině Beskyd od nepaměti a jsou stejně jako kapličky a zvoničky nedílnou složkou krajinného rázu a genia loci oblasti. Na výletech často potkáme studánky ve volné krajině, zde sloužily pro lidi pracující v lese či na poli, ale také pro poutníky na cestách.

Četný výskyt studánek a pramenů podporuje především horninové podloží československých hor, které tvoří střídající se pro vodu propustné a neproupstné vrstvy hornin.