O kapličkách, lípě a léčivé síle bylin
Zastavení 8
Lidé žijící v drsných horách na česko slovenském pohraničí byli nuceni spolehnout se sami na sebe. Moderní zdravotnictví či vědecké poznání zde docházelo se značným zpožděním a tak se lidé spoléhali na víru. Jejich víra byla tak silná, že se promítla i do krajiny Beskyd a její vliv pozorujeme dodnes v podobě romantických kapliček na úbočích kopců. Lékaři v horách často nebyli vůbec dostupní. Pokud občana či dobytek zachvátila nemoc, na pomoc se vždy šlo k bylinkářkám či k božkům, kteří pomohli lidovým léčitelstvím.
Genius loci krajiny? Díky kapličkám...
Po stopách malých sakrálních památek se lze v Beskydech vydat na několik procházek, které budou obohaceny o kulturní zážitek ale i panoramata z luk, na nichž kapličky často stojí. V obci Velké Karlovice je možné absolvovat 12ti km okruh po místních kopečcích (přes vrchol Javorníček 862 m n. m.) na nichž je možné po cestě potkat minimálně 5 kapliček. Za zmínku stojí především kaplička na Štrčkové stojící symbolicky mezi dvěma lipami (o jejichž významu se dozvíte níže). Kaple připomíná malou bílou rotundu a má oválný tvar, což je pro oblast Valašska neobvyklé. Kapličku postavil Petr Bukovjan v roce 1915 jako poděkování za přežití náročných chvil za první světové války. Současný moderní vzhled ale této památce dali bratři Sedlákovi z Jezerného, kteří ji společně roku 1999 opravili. Více informací a popis trasy výletu po stopách kapliček viz prostřednobečvanský zpravodaj z ledna 2022 (str. 13).
Tradiční lidové léčitelství
Medikamenty a léčebné postupy se na starém Valašsku v mnohém odlišovaly od současné moderní doby. Lékařská péče byla málo dostupná a mnohdy nebyly peníze na lékaře ani na léky. Za této situace se horalé obraceli o radu k vědmám a lidovému léčitelství, převážně založeném na znalosti léčivých rostlin. Vystudovaný lékař byl zpravidla předposlední, a poslední instancí býval panáček s posledním pomazáním.
Byliny se sbíraly nejen v přírodě, ale i na zahrádkách, aby byly po ruce. Pro léčitelské účely bylo ovšem důležité, ve kterém období byly nasbírány a záleželo i na hodině sběru. Prý nejúčinnější v lidovém léčitelství je devatero , devítka byla považována za magické číslo, a když je v čaji devět druhů bylin, pomůže od většiny nemocí a věřilo se, že některé byliny mají devatero léčivosti.
Předmětem lidového léčitelství bylo od nepaměti vše živé, tedy nejen lidé, ale i zvířata. Dobytek byl pro chudé obyvatele hor zdrojem obživy, a proto ho bylo třeba udržovat při síle a zdraví. Znalosti o účincích jednotlivých bylin se dědily z generace na generaci. A pak tady byli bohyně a božci, léčitelé znalí a obdařeni velkou vnímavostí.
Na Prostřední Bečvě jsme měli známého, zázračného léčitele který získal věhlas nejen u nás, ale i na Slovensku, hlavně na Kysucích. Jmenoval se Josef Vaněk (konec 19. začátek 20. stol.) Zajímavá je jeho cesta k léčitelství: za Rakousko-Uherska procházel vojenskou službou a dostal se ke službě zdravotní. Tam se seznámil s lékárníkem, který pocházel z Frenštátu a ten jej uvedl do tajů léčitelství a bylin. Tak začala jeho cesta léčitele, který se už za svého života stal legendou.
Význam lip v lidovém šarlatánství
Lipa je výraznou postavou v našom rozprávkovom svete.
Lipa bola zasvätená pohanským bohom Donáxovi a Vodánovi. Legenda hovorí, že keď bohovia chodili po zemi v prospech ľudstva, vždy odpočívali na úpätí jednej zo svojich starých líp. Lipa zohrávala takú veľkú úlohu v náboženskom živote pohanských národov, že bola uctievaná už v prvých storočiach kresťanstva; podľa ich viery bol zachránený pred bleskom. Postroje vyrobené z jej kôry chránili ťažné zvieratá pred újmou čarodejníc, lipové púčiky sa používali proti bolesti zubov, listy na zmiernenie bolestí hlavy a verilo sa, že posypaním polí lipovým popolom sa dajú odohnať parazity. Ale to, že lipu považovali za posvätný strom nielen pohania, ale aj kresťania, je zrejmé aj z toho, že aj v stredoveku sa rámy svätých obrazov vyrábali výlučne z lipového dreva, že z tohto dreva, nazývaného „lignum sacrum“, sa vyrezávali sochy svätých a že aj tým, že sadili lipy k hrobom svojich blízkych, chceli prejaviť svoju náklonnosť k zosnulým blízkym.
Či v radosti alebo v smútku, človek starých čias si vždy spomenul na lipu na okraji dediny! Predkovia si to pamätali, pretože si priali, aby strom, ktorý ich otcovia zasadili na pamiatku nejakej veľkej veci a ktorý uctievali ako svoj posvätný strom, mohol byť svedkom ich radosti a smútku. Pod lipou sa pannám kládol svadobný veniec, tam sa končila ich dievčenská sloboda, tam oslavovali narodenie svojich detí, pod lipou sa mladý muž chopil zbrane a pod ňou sedel pohrebný sprievod zosnulých. Pod ich rozľahlými kríkmi diskutovali o svojich dobrých a zlých záležitostiach a prinášali obety svojim bohom. Sudcovia pod ním vynášali svoje rozsudky, a preto sa lipa nazývala stromom spravodlivosti. Aby mali sudcovia silný dôkaz o pravdivosti svojho úsudku, vždy ho uzavreli konštatovaním, že ho vyniesli pod svoj hraničný strom.
Ale aby sme ocenili veľkú užitočnosť lipy, nemusíme sa vracať do minulých čias. Je všeobecne známe, že sústružníci, rezbári a tesári z nej dodnes vyrábajú veľa krásnych vecí. Jej drevo je krásne biele, má jemnú textúru a je také mäkké, že doňho môžete zapichnúť necht. Keď sa hodí do ohňa, vydáva príjemnú vôňu a aj keď zhorí, stále chce slúžiť ľudstvu. Poskytuje uhľovo čierny uhlík na kreslenie, jej prášok sa zbiera ako kresadlo a po zmiešaní so sírou sa používa na výrobu pušného prachu. Z jej kôry vyžaruje voňavý med, ktorý spolu s lipovým čajom vyrobeným z jej kvetov slúži trpiacemu ľudstvu. Včely tiež milujú jej kvety a vyrábajú z nich vynikajúci med.
