O řemesle na horách

Zastavení 2 

Řemesla v Beskydech významně ovlivnila Valašská kolonizace, díky níž se lidé živili především pastvou ovcí na hřebenech hor. S postupem času začaly obživu poskytovat spíše bohaté Beskydské lesy než pastviny. Průmyslová centra byla lokalizována v závislosti na dostupnosti dřevní suroviny. Lidé však využívali horského prostředí i jiným způsobem. Nebezpečné horské bystřiny využívali ve svůj prospěch. Jakým způsobem se dočtete dále.

Původní obyvatelé Beskyd (Valaši z Černé Hory), kteří se dostávali proti proudu Rožnovské Bečvy na území dnešní obce Prostřední Bečva, se usazovali v rámci tzv. valašské kolonizace, při níž káceli a žďářili lesy (pasekářili) či stavěli salaše na hřebeni Radhošťského masivu. Soustředili se na tři základní zdroje obživy — práce se dřevem, sklářství a pastevectví.

V rámci lesního hospodářství nejčastěji pracovali místní v rámci panských lesů, později těžili pro podnikatelské účely, kdy se dřevo stalo zdrojem pro výrobu skla, lepenky, papíru, případně jako palivový materiál. V obci se dřevo také zpracovávalo (k roku 1924 byly evidovány dvě pily).

Na území obce se vyrábělo sklo. Původní huť ze Solance (dnešní Hutisko-Solanec, sousední obec) se na přelomu 17. a 18. století přestěhovala na jižní svahy Radhošťského masivu. Kvůli velké spotřebě dřeva se postupně přesouvala, v katastru Prostřední Bečvy se objevila v části obce Bacov (není doložena písemně) a v Kněhyně, přesněji v lokalitě zvané Podstupně (tzv. stará sklárna), která byla v nadmořské výšce 850 m n. m. nejvýše položenou sklárnou na Valašsku. Největší sklárna byla o něco níže v lokalitě zvané V Huti, vznikla v druhé polovině 18. století (skláři zde prokazatelně žili od roku 1777) a zanikla pravděpodobně ve čtyřicátých letech 19. století (1841 je ještě evidována). Ještě v roce 1830 si ji ovšem pronajímala slavná firma S. Reich & Co. V Huti se vyrábělo především tabulové, kolečkové a duté sklo. Při sklárnách vznikaly také potašárny. Potaš (popelové škvarky) bylo důležité tavidlo, často vyráběné z bukového popela, na 1 kg potaše bylo potřeba až tří tun dřeva.

Pro obyvatele Prostřední Bečvy ovšem nebyla cizí žádná potřebná práce, takže najdeme celou řadu řemesel, která se v obci chovala ve velké vážnosti. Většina řemesel je úředně evidována k počátku 20. století, ačkoli už na konci 18. století jsou doloženi čtyři tkalci (později vyráběly i další rodiny na zakázku pro Brillovy závody v Rožnově) a jeden krejčí. V roce 1924 měli tedy místní vlastního kováře (nejstarší záznam je veden o Eduardu Fiuráškovi), jehož dílna stála naproti hotelu Bečva (zrušena byla v roce 1964), tři obuvníky (Jan Křištof, František Ondryáš, Josef Vaněk, na něž později navázal např. Josef Vachun), dva mlynáře (fojtský mlýn Františka Mikulenky fungující do roku 1951, Malečkův mlýn, ve třicátých letech se přidal mlýn Solanských), dva krejčí, řezníka a koláře. Navíc se prodávalo např. dřevěné uhlí, březová košťata či domácí produkty. Vedle menších řemesel najdeme na území Prostřední Bečvy v období první republiky také řadu závodů — dvě vodní pily (na Dolním konci při Bečvě u valchy a na  říčce Kněhyňce při mlýně), dva obchody se smíšeným zbožím, cihelnu s elektrárnou (1927), výrobnu cementového zboží, továrnu pleteného zboží (ukončila provoz ve 30. letech s hospodářskou krizí) a výrobnu valašských houní a papučí, tzv. valchu (v obci byly tři).

Po komunistickém převratu se malé provozy zavíraly, případně znárodňovaly. Velká část místních našla zaměstnání v rožnovské Tesle, případně „za kopcem“ na Frenštátsku a Ostravsku. V domácím prostředí vévodil dřevozpracující průmysl, cestovní ruch a zemědělství, s nímž souvisí vznik JZD v roce 1959. Místní podniky ožívají po roce 1989, takže se počet pracovních nabídek rozšiřuje v samotné obci.

Tradiční pastva ovcí na hřebenech Beskyd je charakteristická jak pro slovenskou tak pro českou stranu Beskyd. Důkazem toho je mimo jiné slovo bača (pastýř ovcí), které má v češtině i slovenštině totožný význam. Na slovenské straně Beskyd bylo tradičním řemeslem v lesích také tzv. drotár. Jednalo se o výrobce plechových výrobků (především nádobí či nářadí). Méně šikovní drotári pouze opravovali drátěné a plechové výrobky.